Ptala se mě mladá slečna

Řekl jsem jí: marnost věčná!
nenajdeš ji bez muže,
jedině ten pomůže.

Já vím navíc, co je sečna:
v těle pocit nekonečna,
který se už nevrací. 

 

„Vy neexistujete, protože nejste na facebooku,“ oznámil mi nedávno syn jedné čtenářky.

Avšak až takovou ambici nemám, Maléry si našly čtenáře a já nesměřuji do čítanek. Pouze mi nevyhasly nápady, chuť je literárně zpracovat a nabídnout. Tak co dělat? Zůstal jsem zcela konzervativně… u webových stránek 21. století. Objevil jsem www.i60.cz. Jsou určeny lidem nad 50, především seniorům, nicméně nezoufejte, leč klikejte. Přitažlivé na nich je, že si je návštěvníci vytvářejí sami, asi tak jako facebookové statusy a zdi. Takže jsem tam začal posílat příspěvky, abych se nadále veřejně verbálně vyjadřoval a pomocí čtenářských komentářů získával cizí pohledy.

Řízená degustace

Okamžitě jsem zastavil a s manželkou jsme vešli. Totiž než jsme vešli, obdrželi jsme vstupní degustační čísla. Já 34, moje žena 222.

„To je v pořádku ,“ usmíval se ten človíček. „Pro pány jsou vyhrazena čísla od 1 do 199 a pro dámy od 201 výše. Potřebujeme mít přehled, kdo vchází a porovnat jej s tím, kdo vychází. Žen je méně na vstupu, ale někdy převažují na výstupu.“

Vzápětí se nevinný mužíček od vchodu proměnil ve vinného manažera. Do ruky nám vtiskl sklenky již naplněné cílovým mokem a přesunul se k předsednickému stolku.

Popošli jsme dovnitř a v sále byli usazeni do deváté řady.

Ale už to přišlo! Mužík názorně předvedl, jak sklenku správně držet a řízenou degustaci zahájil. Na pomoc si musel vzít mikrofon, neboť cinkání a tlumené přípitky macerovaly jeho slovní projev. „Ruku výše, prosím. Krátký lok a oči přitom sklopit, sklopit… Prosím pána v sedmé řadě – sklopit.“

„Ta dáma vzadu, ano vy, dopijte tu skleničku. A vy pane, okamžitě přestaňte, už jsem vám to jednou říkal. Cože? Vy si tam vzadu dolejváte? Nedal jsem pokyn!“

Mně se řízená degustace docela líbila, jen moje žena se pokusila o dílčí řízení sama. „Už dost, nech toho,“ hučela do mě, „po Sauvignonu už jen Veltlín, vždyť řídíš.“

A mužík nečekaně a s gustem degustaci ukončil. Já chtěl ještě něco dodat, ale vtom do mě drcla manželka: „Jeď! Máš zelenou.“

Fialová, černá

Copak vy byste nedali stovku nechodícímu klukovi nebo holce, když si tady sami pěkně běžíte a je vám fajn z vědomí, že vaše tělo funguje?

V rychlosti čtu místo startu, čas, délku tratě a kouknu i na tu fotku kluka, který bude mít z naší účasti prospěch. A hele, tady píšou, že barva dresů má být bílá nebo žlutá, abychom ukázali jednotu ve své solidaritě. Až se ta žlutobílá řeka povalí ulicemi, jistě každému dojde, jak jsme všichni spojeni jednou myšlenkou.

A už skáču do auta a jedu. Ono je to dost daleko, skoro hodina rychlé jízdy, a v tom objížďky, ve městě pak vyhledat místo, kde se to vše koná a hlavně, kam dát auto. Já snad nestihnu start! Tak rychle. Auto parkuji na místě určeném jen místnímu obyvatelstvu, hned u auta se převlékám, krásně ostře žluté trenky a bílé tričko.

♠ ♠ ♠

 

Jsem vypravěčem příběhů. Vlastních i cizích. A rád je poslouchám. Desítky vlastních jsem dal do knížky Maléry a já, ale většina z nich byly humorné epizody. Já znám bohužel i příběhy, které by vám rozhodně úsměvné nepřipadaly. Tentokrát tu tři z nich vypíšu.

Bydlela ve vzdálené vesnici. Denně dojížděla autobusem přes hodinu, musela přestupovat. Ale než mohla zhruba v 6,30 nastoupit, musela obstarat domácí zvířectvo, neboť měli hospodářství se slepicemi, králíky a dokonce kravami. A hlavně musela obstarat svou těžce nemocnou maminku, která nemohla chodit. A připravit svačinu sourozenci a svému otci.

V tomhle je schovaný docela silný příběh, ne? Když jsem se jí ptal, kde vlastně celý život žila a co dělala, řekla prostě – pořád v té vesnici a pořád jsem dělala účetní. Považte, celý život, vystřídala jen dva zaměstnavatele. Nyní mají domek ve městě a navštěvují ji děti s vnoučaty. Prožila vlastně docela obyčejný, zdálo by se, že nezajímavý život, a přesto to mohl být život plný lásky, pracovitosti, drobných radostí a velkého odříkání.

Z jedné východočeské vesnice znám pana Š. Přistěhoval se sem někdy po roce 1990 díky nadaci Člověk v tísni. Pan Š. se s celou rodinou přistěhoval z Kazachstánu ve střední Asii. Má české příjmení a české předky a dokonce se u nich mluvilo česky. V jeho tehdejší rodině už tolik ne, manželka je totiž Moldavanka.

Když přijeli k nám, soused je vezl do města. Projížděli serpentinami z celkem malého kopce, ale Moldavanka se křečovitě chytala manžela, protože celý život žila v rovině.

Ale nakonec i tento příběh má dobrý konec. Oba jsou na prahu důchodu a plně si zvykli. Škoda jen, že paní nemohla dělat svou práci. Byla totiž původně zdravotní sestrou, jenže neuměla česky a tak ji zpočátku nemohli jako sestru zaměstnat. A když se česky konečně naučila, zas už ztratila příliš ze své kvalifikace.   

Vzpomínám také na Karla R., který předloni od někoho dostal moje Maléry a já a ozval se mi se svým příběhem. Když jsem ho v telefonu vyslechl a zjistil, že je vlastně taky Náchoďák, sedl jsem v Liberci do auta a jel za ním do Jaroměře, protože to opravdu stálo za to. Narodil se v roce 1932 a celý život trpěl za svého otce. To byl asi docela dobrodruh, protože doma zanechal těhotnou manželku a někdy v roce 1938 nebo 1939 odešel přes Polsko do britské armády, bojoval ve slavné bitvě u afrického Tobruku a získal patřičné vojenské pocty. Samozřejmě byl za to komunistickým režimem rovněž patřičně potrestán a na závěr mu 10. ledna 1950 tehdejší ministr Ludvík Svoboda odňal i jeho vojenskou hodnost. Pan R. sám pracoval jako mistr v textilní továrně v Broumově, avšak v roce 1969 byl vyhozen z práce, neboť se mu nelíbila sovětská invaze do ČSSR. Až do roku 1989 tudíž pracoval jako bagrista.

Takže se všude musely vyvěšovat vlajky. A jeden starší pán o dvě ulice dál vyvěsil z půdy – nacistický prapor s hákovým křížem! Určitě ne naschvál, spletl se, špatně viděl, smotaný prapor byl podobný nebo prostě už nikdo neví, ale hákový kříž vlál hrdě z půdy do ulice! Okamžitě se začali sbíhat lidé. Karel se tam šel podívat se svou matkou. A stalo se, co se stalo. Jeho maminka se té situaci začala smát. Docela upřímně a nahlas.

Třetí den se tam vypravil Karel, kterému tehdy bylo nějakých šestnáct, sedmnáct let. A tomu řekli, že jejich matka u nich zatím je a že jim uklízí. Vrátila se až po čtyřech dnech. Zamlklá, strhaná, usoužená. A nikdy, opakuji nikdy, do konce života nepromluvila o tom, co tehdy v úřadovně Státní bezpečnosti prožila. My můžeme jen tušit…

Musel jsem tyhle příběhy vyprávět, aby většina z nás ve svém převážně spokojeném stáří nezapomínala, že i jejich život se mohl odehrávat úplně jinak. A možná i odehrával. Těším se na vaše vlastní příběhy, budete-li mít chuť (či odvahu) je vyprávět. Budu je na vaše přání posílat dál jako anonymní. Pište na cepelka@malery.cz.

 

Vystopovat Tondu nebylo tak těžké, žije totiž pořád v té samé vesničce na jižní Moravě a „baví se“ péčí o vinohrad. Už se těšíme, jak zavzpomínáme… a možná ve sklípku hned po půlnoci začnou vznikat Maléry II…

Ale nemáme příznivé ohlasy jen od známých. Napsala čtenářka Kamila K. z Františkových Lázní a objednala si další dva výtisky. Důvod? „Kam se hrabe Švejk, pane Čepelko“, napsala doslova. Příznivcům Švejka se omlouvám, ale skutečně jsem přesně toto obdržel, tak promiňte. No, je to lichotka, ale on taky Švejk není svým stylem pro mnoho lidí ten druh humoru, který jim vyhovuje. Prý dokonce ani Sparta nemá v ČR deset milionů příznivců…

Tak nám držte palec v naší bohulibé amatérské prodejní činnosti. Ale druhou rukou pište objednávky – ještě tolik vašich příbuzných, přátel a známých nemá výtisk Malérů! To by byl malér, připravit je o tak kvalitní zábavu, že? Nezapomeňte na čínské přísloví: Obdarovaný není ten, kdo dostává, nýbrž ten, kdo dává.

6.5.2015 - Citáty z Malérů i o djinud

Moje z Malérů:

Moudra

Svou budoucnost si nejlépe předpovíš tak, že ji uskutečníš.

Je lepší hodně dělat nežli jenom kecat. Je lepší někdy snít, nežli ve lži hnít.

Když ti je nejhůř, pomoz druhým.

Lidský orgán, který se netrénuje, zakrní. To platí pro mozek stejně jako pro všelijaké výčnělky a prohlubně.

 

Aforismy

Závistivce nejvíc dožerete, když jim odpustíte.

Každé zobecnění je nebezpečné (a co tohle?).

Život je docela těžký, a navíc nám zabírá tolik času!

Ať si muži přejí cokoli, stejně je nakonec porodí žena!

Stárnutí je zlozvyk, na který nemá opravdu zaměstnaný člověk čas. (možná od O.Č.)

Když jsem dostával hodně reakcí, abych ještě dal dohromady Maléry II, shromažďoval jsem si další, dosud nepoužité aforismy a moudra. Ale jak jsem předpokládal, do dalšího psaní se mi zatím nechce, a tak vám ty dosud nepoužité představím taky. Jsou to:

Moudra

Kdo nechce peníze vydávat, nedokáže je ani vydělávat.

Dokud jsem živ, budu spoléhat na sebe. Až zemřu, budu spoléhat na Boha. (A myslím si, že On to tak chce.)

Bolest je dočasná, ale vzdát se… je navždy. (Neznámý závodník)

 

Stihne vůbec umřít, kdo nechává všechno na poslední chvíli?

Život je krásný a tak je lepší umřít až na jeho konci.

Muži vědí, co chtějí, vědí, jak toho dosáhnout a poznají, že se jim to podařilo. To vše na rozdíl od žen.

Aby to nebylo jen o mně, tak přidávám, co jste se v Malérech mohli dočíst od jiných autorů:

Zajímám se o svoji budoucnost, protože v ní hodlám strávit zbytek života. (Ch. F. Kettering)

Osud nás netrestá, jenom pobízí. (Patricie Holečková)

Jestli se poučíte s porážky, tak jste vlastně nic neztratili. Neúspěch je pouhou objížďkou, není to slepá ulice.  (Zig Ziglar)

Disonance jsou tím tvrdší, čím víc se blíží harmonii (J. S. Bach)

Učitelé vám otevřou dveře. Vstoupit musíte sami. (Čínské přísloví)

Není to tak, že bych se bál smrti. Jen u toho nechci být, až k tomu dojde. (Woody Allen)

Kozel je nebezpečný zepředu, kůň zezadu, hlupák ze všech stran. (Židovská moudrost)

A kdybyste opravdu chtěli přídavek, tak mám několik dalších citátů a výroků jiných lidí, které jsem nepoužil a teď by mě mrzelo, kdybych se o ně s vámi nepodělil. Tak prosím:

Moudra

Minulost nikdy nejde oddělit tlustou čárou, pokud ji nejprve nepřijmete a nezpracujete, nevezmete si z ní pro sebe poučení a nezměníte své chování a myšlení. Jinak si ji nesete s sebou. (Josef Kordík, farář)

Domov není místo, kde bydlíš, ale místo, kde ti rozumějí. (Christian Morgenstern)

Nevěste si život jen na jeden hřebík. (Zlata Adamovská v MFDnes)

Je lepší být nezodpovědný a zachovat se správně, než být zodpovědný a chybovat. (Winston Churchill)

Aforismy

Domov je jediné místo, kde můžete říkat, co chcete, a nikdo vás neposlouchá. (Oldřich Fišer)

První půlku života vás ničí vaši rodiče a druhou půlku vaše děti. (Clarence Darrow)

Nerad bych si zkazil svoji špatnou pověst. (Leoš Mareš)

 

 

27. dubna 2015 - CO SE DĚJE?  DĚJE SE MÁLO, LEČ POŘÁD NĚCO 

Hodně jsme komunikovali s webovými stránkami určenými seniorům, už o tom byla zmínka minule. Pak jsme přidali webové stránky žen, které jsou většinou na mateřské a rády brouzdají internetem. Víme, že samy si asi Maléry kupovat nebudou, ale přece je to výborný dárek pro vlastní matku, otce a dokonce i tchyni. Mnozí z vás už to sami víte.

 

Předvánoční vlna

Dokonce už i na Slovensku nás zlevnili. Tamější ceny jsou někdy neúnosné, třeba bux.sk knihu nabízí za 12,89 eur, v přepočtu takových 330 Kč za jediný výtisk. Strašné. Naozaj rátali s gigantickým dopytom?

Jak jsme se přesvědčili jednoduchým průzkumem, Maléry a já půjčuje hodně knihoven po celé republice. Například Svitavy, Police nad Metují, Chrudim a další. Dokonce i obce jako Vlkov, Pavlov nebo Hodkovice nad Mohelkou (promiňte, ale kde to všechno je?). Někdy do svého informačního systému přidávají vlastní charakteristiky – tak třeba Městská knihovna v Praze píše: „Úsměvně laděné autobiografické vyprávění českého sociologa, lektora a analytika.“

Ve svém fondu mají knížku samozřejmě i velké knihovny jako Liberec, Ostrava nebo Zlín. Dokonce jsou někdy rezervované („na záznam“), což ukazuje na velký čtenářský zájem. My si toho moc vážíme, že knihovny nakoupily… Ale… jsme prostě raději, když si každý zájemce koupí knížku novou, chápete…

V uplynulých týdnech jsme komunikovali s provozovateli několika webových stránek pro seniory. Vzniklo z toho několik pěkných příkladů spolupráce. Jen si poklikejte na jejich stránky, na některých jsou i další úryvky z knihy…

 http://www.sensen.cz/aktuality/2015/pridejme-zivot-letum!/ 

http://www.i-senior.cz/uryvek-z-knizky-malery-a-ja/

https://www.facebook.com/pages/i-Senior/180165445363924

Pomozte šířit…

 

2.prosince 2014 - Co bude?

Před vánoci plánujeme dva skutky:

Vytvořili jsme k tomu leták.

Máme předvánoční cenu – jen 180 Kč za knížku

 

(Mně jako autorovi říkal do telefonu, že jeho rodina pochází z Kramolny u Náchoda, ale že příbuzní asi nejsme. Než jsem mu stačil říct, že můj otec taky pocházel z Kramolny u Náchoda, spojení se přerušilo. Takže to zatím neví a já ho před vánoci překvapím – ledaže byste mu to někdo prozradil.)

Každý z nás, milí přátelé, dnes může s radostí vítat své vlastní maléry, protože ty většinou končí happyendem, o němž později může bezstarostně vyprávět… nebo i napsat knížku. Malérům zdar!

 

V pátek 10. října jsem jel do Mariánských Lázní, abych se podle plánu setkal v Café Classic s nadšenými čtenáři (totiž kdo přišel, ten Maléry ještě neznal – ale tím lépe, někteří i koupili). Po skončení mi pořadatel řekl: „Za hodinu začíná u Zpívající fontány podvečer s poezií. Všiml jsem si, že v knize máte i básničky, tak přijďte tam a na úvod některou přečtete. To bude překvapení.“

Dopadlo to tak, že jsem jako předskokan skutečně vystoupil a před užaslými posluchači a dalšími přítomnými kolonisty zarecitoval to jediné, co v Malérech připomínalo báseň – Cibuli. Podívejte se na stranu 82. A já vám ji tu přetisknu hned, ať vidíte, jak milý minimalér nastane, když lidé očekávají Seiferta, Nezvala a Goetha.

CIBULE

někdy se i sama loupá,

ať se kouknu pod sukýnku!

Rád ji držím, z její vůně

Svlíkám ji a ona hloubá,

jestli nejsem jenom trouba.

 

když mi do náruče skáče!

z rukou mých. Jen ať se stočí

 

spěchá – ty můj mazlíčku!

 

 

Důvod byl jasný, vždyť jsem o vojně napsal celou kapitolu (začíná na straně 85). Areál kasáren je přístupný, tak jsem provedl malou exkurzi a … až mi to jemně zaklepalo na srdíčko: Tady je Jugoklub, v němž jsem celou noc prostál, protože jsem si kvůli bolesti v zádech nemohl ani sednout. A oknem nahlížím do zpustlé místnosti – dříve knihovny, kterou jsem tak zázračně zachránil pomocí sovětských románů Rozrušená země, Smějící se kukuřice a dalších (str. 99). A konečně – slavný buzerplac, nástupiště pluku. Tam se konal, vlastně měl konat onen slavnostní pochod, který jsem nečekaně zmařil hudbou z okna velitelského domečku. Takže vám aspoň posílám pár fotek, jak to tam vypadá dneska. Jugoklub, nástupiště a domeček.

♠ ♠ ♠

♠ ♠ ♠

Zveme vás všechny (taky ty, kteří ještě knížku nemají, tyhle zveme se zvlášť širokým úsměvem, že ano).

 

Spisovatelé si v létě normálně cachtají nohy v Turecku nebo aspoň na Mácháči, ale O. Čepelka ne! Ten ví, že knížka se sama neprodá (nejmenuje-li se autor náhodou Svěrák). Co se tedy od července stalo?

♨    Nedávno jsme navštívili paní Horovou k náchodském knihkupectví. Řekla, že prodala 15 Malérů (!), přímo od nás tam během května dorazilo lidem dalších 16 (vč. spolužáků bydlících už jinde), takže celkem jsme rodný Náchod pokryli slušným kobercovým náletem 31 Malérů (!!).

♨    Náchodský deník otiskl rozhovor s autorem.

♨    Také druhý nejsledovanější běžecký „portál“ reagoval – podívejte se na http://www.bezvabeh.cz/clanek/3046-kniha-malery-a-ja.

♨    Dokonce lidé recenzují knížku ještě dřív, než ji četli – to je vůbec nejlepší doporučení! Viz http://www.databazeknih.cz/knihy/malery-a-ja-205451 (autorka mne naučila nové slovo – spojleroidní! Jen dosud nevím, co znamená…).

♨    Skutečně, podle našeho slibu se O. Čepelka objeví v Mariánských Lázních. Nebude to v září, nýbrž 10. října v rámci týdenního Goethova podzimu. předposlední den tohoto literárního festivalu. Můžete to vidět na http://www.goethuvpodzim.cz/program. Všemu předcházela čtenářská anketa, a tady nás potěšilo, že jste všichni společně dali Malérům druhý nejvyšší počet hlasů (je to vidět na http://www.goethuvpodzim.cz/hlasuj - k dnešku tam bylo 78 hlasů pro Slepou mapu, 62 pro Maléry a 49 pro další titul).

Mariánské Lázně, Goethův podzim 2014. Setkání s autorem

v kavárně Café Classic na Hlavní třídě. Oldřich Čepelka a jeho Maléry a já.

 

2.července 2014 - Léto s maléry a podzimní turné

Náš známý neznámý autor se chystá na podzimní turné! Přesněji – v září se objeví v Mariánských Lázních, kde se setká se zájemci o knihu. Pak taky v Liberci, u Fryče. Dál zatím nic, ale dvě místa se už taky dají označit za turné, ne? Přejeme málo trémy a hodně nadšených kupujících.

Setkání s knihou a autorem: září - Mariánské Lázně a Liberec u Fryče.

 

Čtyři krásné příklady, jak se mi daří amatérsky Maléry prodávat, jsou z jediného týdne na konci května. Pro ty, co nemají čas číst, to shrnu do několika vět. První knihu jsem (po předchozí dohodě) prodal ve volební místnosti. Tak veselé volby do Evropského parlamentu asi nikde nebyly. Druhou o den později jsem prodal mezi 4. a 10. kilometrem běžeckého závodu. Stačilo převyprávět pár historek, hlavně tu na str. 354, a závodnice za mnou volala, abych na ni v cíli počkal i s knihou.

Maléry se vrší. Co bude dál?